Elektrický odpor je fyzikální veličina používaná k popisu schopnosti materiálu odolávat toku elektrického proudu. Čím vyšší je měrný odpor, tím je materiál méně vodivý, takže je vhodnější pro použití jako izolační materiál. Naopak nižší měrný odpor naznačuje, že materiál snadněji vede elektřinu, takže je vhodný pro použití jako vodivý materiál. Je to základní parametr při určování odolnosti materiálu ve vztahu k jeho jednotkové délce a ploše průřezu. Odpor se obvykle označuje symbolem **ρ (rho)** a měří se v **ohmmetrech (Ω·m)**.
Odpor je základní charakteristikou materiálů. Pokud se na homogenní materiál o jednotném průřezu přivede napětí a změří se proud, lze hodnotu odporu určit pomocí vzorce \(R=\frac{V}{I}\). Pokud je známa plocha průřezu (šířka × hloubka) a délka vzorku, lze měrný odpor materiálu vypočítat z výsledků testu odporu, jak je znázorněno na následujícím diagramu.
Obecně je nutné měřit plošný odpor všech vložených vrstev a kovových propojovacích vrstev. Odpor se často vyjadřuje v „ohmech na čtverec“, což znamená, že čtverec z homogenního materiálu bude mít stejný odpor bez ohledu na jeho velikost.
Odpor je ovlivněn faktory, jako je složení, teplota a nečistoty přítomné v materiálu. Materiály s vysokým měrným odporem, jako jsou izolátory, kladou významný odpor toku proudu, zatímco materiály s nízkým měrným odporem, jako jsou kovy, kladou minimální odpor toku proudu. Odpor materiálů je důležitý v různých oblastech vědy a inženýrství, včetně elektroniky, vědy o materiálech a elektrotechniky. V elektronice hraje rezistivita klíčovou roli při určování výkonu elektronických zařízení, jako jsou rezistory, kondenzátory a polovodiče. Ve vědě o materiálech a elektrotechnice se odpor používá k charakterizaci a posouzení elektrických vlastností různých materiálů, včetně kovů, izolantů a polovodičů.
